Rozlišujeme celkem tři druhy testování. Y-chromozomální (Y-DNA), mitochondriální (mtDNA) a autozomální.

Y-DNA

Y-DNA dědičnost

Dříve nejrozšířenějším druhem testování u nás je mužská linie po Y-chromozomu. Y-chromozom se dědí vždy pouze z otce na syna a je to tedy přímá mužská linie v daném rodě, vždy levý okraj genealogického vývodu.

  • Výhody testování: lze se dostat poměrně daleko, stovky až tisíce let nazpět; lze určovat zda lidé či rody stejného nebo podobného příjmení pocházejí ze společného prapředka; lze určit haploskupinu. Můžeme postihnout změny příjmení nebo třeba nalézt nezapsaného nemanželského otce, pokud máme štěstí a v databázi se objeví rod, z kterého neuvedený otec pocházel.
  • Nevýhody: je to jen jedna okrajová část předků. Na to, abychom poznali více dalších linií z vývodu (přes matky), musíme oslovit příbuzné, kteří jsou nositelé této linie po otcích nepřerušeně.
  • Zhruba střední finanční náročnost, v rámci projektu Genetika a příjmení děláme základní test zdarma.
  • Mohou se zúčastnit pouze muži.

Mitochondriální DNA

mtDNA dědičnost

V podstatě platí totéž co pro otcovskou Y-chromozomální. Jde se tedy do minulosti po matkách. Matky ji předávají všem svým dětem, nezávisle na pohlaví, ale svým potomkům ji předávají pouze ženy. U mužů toto předávání končí.

  • Výhody testování: mtDNA je všude plno. Je jí řádově mnohokrát více než té mužské, lze ji tedy poměrně snadno získat ze starých koster a archaických nálezů a porovnat s vaším výsledkem
  • Nevýhody testování: změny na mtDNA probíhají mnohem pomaleji než u mužské Y-DNA, je zde tedy malé rozlišení. Vidíme jakoby dále do minulosti, ale méně ostře.
  • Finanční náročnost je spíše horší. Testy nejsou zase až tak drahé, v tom problém není, zde je problémem spíše poměr cena/výkon.
  • Mohou se zúčastnit muži i ženy

Autozomální DNA

Autozomální dědičnost

Testování, které zažívá velký boom. Obsahuje informace o všech předcích z Vašeho vývodu. Získáváme vždy náhodnou polovinu DNA od otce a druhou polovinu od matky. Oni také, takže tím pádem máme v sobě 25 % DNA od každého z našich prarodičů, 12 % z našich praprarodičů, 6 % dna od prapraprarodičů apod. Z toho vyplývá že čím dále jdeme do minulosti, tím více se to ředí. Nevidíme tedy tak daleko jako v případě těch okrajových mužských a ženských testů. Uvádí se, že průkaznost je průměrně do 6.–8. generace. Na druhou stranu je to vyváženo tím, že se můžeme spojit se vzdálenými bratranci od každého našeho předka ve vývodu, lhostejno po jaké jde linii. Zda přímo nebo cik-cak. Pro mě osobně to třeba znamená, že mám šanci nalézt nemanželského otce své babičky z otcovy strany. Mám od něj jako od pradědečka 1/8 genů. Když se budou shodovat s nějakou jinou rodinou, mohu pak porovnáním s místem pobytu jejich předků a jinými genealogickými poznatky určit, kdo byl onen můj neznámý pradědeček, do jaké rodiny patřil. Součástí testu je i určení etnicity. Tj. v jakém procentu jiných populací v Evropě se nacházejí znaky z vaší DNA.

  • Nevýhoda je tedy omezení generacemi. Proto se vyplatí testovat vždy naše starší předky, které máme, tj. naše rodiče nebo prarodiče, protože díky nim se nám ten náhled posouvá ještě o tu jednu nebo dvě generace dál do minulosti, což na vývodu dělá pěkných pár předků navíc.
  • Finanční náročnost: finančně nejvýhodnější, velmi levný test. Za málo peněz relativně hodně solidní muziky.
  • Mohou se zúčastnit muži i ženy.